CRIMSON SUN - Sorrowbreaker
Nejenom v Českém Brodě je v oblibě elektro-pop-metal s ženským zpěvem. CRIMSON SUN se vezou na vlně AMARANTHE. Oproti svým vzorům jsou tihle Finové trochu víc popoví, ale jako alternativa to není špatné.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Skotští DVNE už svým debutem "Asheran" deklarovali snahu propojit dostatečně ostrou moderní postmetalovou hudbu s klasičtěji pojatou progresivní tváří a povedlo se jim to na výbornou. Aktuální počin "Voidkind" drží nastolenou linii, ale skupina jako by se pasovala do role novodobých pokračovatelů odkazu OPETH a THE OCEAN. Myšleno té klasičtější starší tvorby obou skupin. Přestože je totiž u DVNE patrný vývoj, rozhodně nerezignovali na drsnou a razantní agresivitu a ani na svém třetím albu se nepouštějí do zbytečně překombinovaných nebo formálně uhlazených artových forem. A to i přes fakt, že progrese je v jejich tvorbě "až na prvním místě". Jejich hudba stále výrazně řve, vychází z deathmetalové podstaty, kterou obohacují uvolněné pasáže a pořádná porce melodií, jež mají podobné kouzlo a osobitou strukturu, jakou upoutávali v dobách své největší slávy právě zmínění OPETH. Současně je "Voidkind" i albem shrnujícím mnohé moderní postmetalové trendy, najdeme zde drsně pádící riffování i ladně se klenoucí melodické vlny, silné a úderné fackování i emotivně hladivé plochy. Ale neztratil se ani náznak postblackové černoty, která se dala zachytit na minulých albech. To vše doplněno proměnlivými vokály, které dokreslují variabilitu vlastní hudební náplně.
Když vše zmíněné skupina spojí dohromady, viz třeba luxusní "Sarmatæ", je z toho opravdu intenzivní zážitek. Ale těch silných momentů nabízí album opravdu hodně. Užívám si třeba jemně houpavý vokální motiv, který se hladivě převaluje nad hravou rytmikou v "Abode of the Perfect Soul" nebo nádherně se rozvíjející pasáže v "Eleonora", skloubení hitových melodií s progresivitou v "Pleroma", surovou útočnost "Summa Blasphemia" i rezonující disonance a post hardcore dusivé riffování v "Cobalt Sun Necropolis". A vyjmenovat bych vlastně mohl celé album. Zkrátka je to ve své proměnlivosti a komplexnosti perfektní metalové dílo.
Skotští DVNE jako by se snažili pasovala do role novodobých pokračovatelů odkazu OPETH a THE OCEAN. "Voidkind" spojuje postmetalovou hudbu s klasičtěji pojatou progresivní tváří a ve své proměnlivosti a komplexnosti je to perfektní metalové dílo.
8,5 / 10
Allan Paterson
- kytara, basová kytara
Victor Vicart
- klávesy, kytara, vokál
Dudley Tait
- bicí
Dan Barter
- vokál
Maxime Keller
- klávesy, vokál
1. Summa Blasphemia
2. Eleonora
3. Reaching for Telos
4. Reliquary
5. Path of Dust
6. Sarmatæ
7. Path of Ether
8. Abode of the Perfect Soul
9. Plērōma
[video]
10. Cobalt Sun Necropolis
Datum vydání: Pátek, 19. dubna 2024
Vydavatel: Metal Blade Records
Stopáž: 58:19
-bez slovního hodnocení-
Nejenom v Českém Brodě je v oblibě elektro-pop-metal s ženským zpěvem. CRIMSON SUN se vezou na vlně AMARANTHE. Oproti svým vzorům jsou tihle Finové trochu víc popoví, ale jako alternativa to není špatné.
Na škále metal - gothic - post punk zaznamenáváme postupný posun doprava. Na novince se střídají nálady, od vzteku až po mellow euforii, melancholie ale visí nad vším. Američané umí psát jednoduché, podmanivé hity a vybalancovat líbivost a uvěřitelnost.
Výrazný prog s temnou tváří, nebo také dark metal plný progrese, tak nějak bych si troufl charakterizovat debut Italů GHOST ON MARS. Je to jako srážka klasických progmetalových veličin typu DREAM THEATER s tím emotivnějším od KATATONIE. Příjemné.
Další deska šíleného multiinstrumentalisty Christiana Ludvigssona má daleko k minulé "Machinery Of Night". Jednak se zde recykluje, ale hlavně je to až příliš překombinované a nesourodé. Extravagance tu pohltila kreativitu a zbyl poněkud nesourodý guláš.
Do týhle marškumpačky rukuju s nadšením. Velká válka mě fascinuje od dětství a hejtman Noise vede svou družinu do ohně bitvy plné špičkového melodického deathu a blacku. A jde do toho prsama. Hitovější to být nemůže. Válka je vůl by BDM RAMMSTEIN!
Tohle je celkem změna. THORIUM se na stará kolena více přiklonili ke švédskému zvuku a přístupnější melodice. "The Bastard" je nejvíce hitová kolekce jejich kariéry poměrně silně připomínající kapely typu PAGANIZER a zejména EYE OF PURGATORY. Nečekané.
Tuomas Holopainen už se dávno vidí jako skladatel vážné hudby s rádoby geniální orchestraci, takže co jiného by vytvořil než příliš melancholické, unavené a nízkoenergetické dílo, že i Lord K. Philipson by se po letech vyřádil.